Bez názvu

26. prosince 2013 v 19:10 | StarDreamer
Nemám moc co k tomu říct :3
Vade - běžte
Valë - pozdrav při odchodu





Krásné rozkvetlé louky na kterých se prohání divocí koně, modrá obloha bez jediného mráčku, na které poletují pestrobarevní ptáci.To je jen část toho co v naší zemi bývalo a vše to zničila ona. Žena která vládne temnotě a stínům, žena která již dávno ztratila srdce.
Krásná, ale nebezpečná, taková je ...... Avšak zlo ani dobro nemá své nadřazené místo dlouho. Po 170 letech vlády zla se objevil elfský bojovník Failon který vyhrál válku a nastolil mír.Válka byla krutá. Pamatuji že tehdy valnou část krásně zdobených elfských zbrojí zalila rudá krev. Hory ve kterých se vedl boj se začalo říkat Rudé, to proto že po válce kámen pohltil těla padlých bojovníků a obloha si vyžádala krev. Nic však netrvá věčně. .... unikla smrti a začala znovu nabírat síly. Náš svět, neboli Západní ostrov se změnil k nepoznání. Draci tu byli na denním pořádku, každý západ slunce bylo možné je zahlédnout v horách, kde žili i trpaslíci. Lidské vesnice se rozrostly v města a elfové obývali skoro každé lesy. Avšak do Rudých hor se nikdo neodvážil a do Rudého lesa také. Rudý les se rozprostíral kolem hor.
Ti kteří válku přežili zmizeli v lese. Jen Failon zůstal naživu a mezi lidmi kolují pověry, že žije v Rudých horách. Nikdo dosud neví zda opravdu žije, nebo zemřel.



Zpoza obrovského kamene se ozval dívčí jekot a nedaleko i řev rozzuřeného draka.Černé šupiny se leskly na slunci a jeho hruď byla rozpálena. Chystal se vychrlit další várku ohně.Světlé ostny na hřbetě měl výhružně vztyčené a ocasem mrskal tak zuřivě, až zničil pár kamenů.
"Asi nebylo nejlepší rozzuřit draka." Zrzavá elfka tisknoucí se k velkému chladnému kameni se zasmála, ale vzápětí vyděšeně vykřikla. Drak vychrlil oheň a zařval. Z rudých očí mu sálal vztek.
"Kde jste vy elfští pacholci?!" vycenil zuby jako nějaký pes.
"No dovol?! Jsem princezna!"
Zrzka se prudce postavila. Hnědé oči probodávaly drala skrz na skrz. Její společnice ji ihned stáhla zpět k zemi. Odhrnula si blond vlasy z očí a hodila po zrzce varovný pohled.
"S tebou jsou jen problémy Naraniel." Bloncka se ušklíbla a zaběhla za jiný kámen.
Naraniel se zatvářila celkem ublíženě. Upravila si šedo rudou zbroj a sáhla po obrovskěm meči, který měla připevněný na zádech.
"Arri odveď jeho pozornost!" křikla na svou společnici. Ta vytáhla z toulce šíp a připravila si krásný zdobený luk z tmavého dřeva. Mrštně vyskočila na kámen. Zelená zbroj z ušlechtilého kovu se zaleskla v záři slunce. Drak otočil hlavu. Tito tvorové měli rádi lesklé věci , ale nic nepřekonalo zlato. Arriada zamířila drakovi na hlavu a čekala. Naraniel vyběhla s mečem v ruce. Zbroj sice byla z kovu, ale byla lehká a majiteli nijak nebránila v pohybu. Arriada vystřelila šíp a připravila si další. Drakova hruď se rozžhavila.
Šíp ho jen o kousek minul. Velkou rychlostí prosvištěl kolem jeho hlavy.
Než stihl vychrlit oheň, Arriada vystřelila další šíp. Byla neuvěřitelně rychlá. Tentokrát se šíp otřel o osten. Drak cuknul hlavou. Naraniel se rozeběhla s pobaveným výrazem ve tváři. Drak si jí prozatím nevšímal. Arriada si začala broukat elfskou ukolébavku. Po chvíli začala tiše zpívat. I přes to že byla tichá pronikala do nitra každého tvora v okolí. Naraniel z ničeho nic vrazila meč vší silou do hrudě obrovského tvora. Meč projel hladce šupinami a zarazil se až sám uznal za vhodné. Tento meč nesoucí název Dormiën měl magickou moc a často se řídil podle sebe. Drak se překvapeně podíval na meč. Záře ohně se pomalu stahovala k meči.
"Dračí oheň vzácná to věc,
pro kováře jako rozžhavená pec.
Meč ukován pýchou dračí,
jen část velké moci ti stačí."
Síla ohně dřímající v dračím nitru proudila do meče.Jeho čepel se lehce chvěla, ale Naraniel byla zvyklá. Arriada stále zpívala uklidňující píseň a drak pomalu upadal do spánku. Když Dormiën po chvíli přestal vstřebávat moc.
"Myslím že se můžeme vrátit."
"Naše práce pro dnešek končí." Elfky nechaly draka spokojeně dřímat a z hor se vracely do svého lesního království.
"Šlo by to i mírnějším způsobem." Arriada neměla ráda když se drakům vrážely meče do hrudi. Pobídla svého koně k rychlejší chůzi.
" Vraž meč do hrudi dračí,
jeho dlouhé trápení bude kratší." Nara se usmála a hrdě se podívala na svůj meč. Její společnice otočila oči v sloup a povzdechla si.
"Naraniel vyprávěla ti někdy matka o Středozemi?" vzpoměla si na příběh z jejího dětství. Zrzka zavrtěla hlavou.
"Prý tam žije drak Šmak. Několik let spal v Osamělé hoře."
"Zkusím hádat.... hlídal poklad." Arriada kývla.
"Poklad trpaslíků.Pokud Středozemě opravdu existuje, ráda bych se tam vypravila."
"A jak se tam dostaneš?" Naraniel ji překazila všechnu radost. Elfka chvíly mlčky přemýšlela.
"Co Failon? Ten pochází ze Středozemě ne? ... Tedy pokud existuje."
"A pokud Failon neni mrtvý." Před nimi se objevila brána do jejich království.Byla z matného kamene porostlá popínavou rostlinou. Na horní části byly vytesané zvláštní znaky, pro elfy běžná věc. Otevřela se otevřela a elfky vjely dovnitř.
Před nimi se rozprostřely mosty z kořenů stromů, různé schody a vodopády, pestrobarevné zahrady a vchody do síní nebo vinic. Dívky slezly z koní.
"Vade." poručila Arriada.
Koně se pomalým krokem vydaly do stájí.
"Půjdu do kovárny, uvidíme se u třetí síně.Valë"Naraniel si sundala meč a usmála se.
"Valë" Arriada jí úsměv a pozdrav oplatila. Vydala se k druhé síni, odkud vedly chodby do elfských komnat. Vešla do své malé, ale útulné, odložila toulec s šípy a luk, svlékla zbroj a svalila se do postele.Vše bylo pečlivě zdobeno a vyřezáváno. Chvíli ležela a zírala do stropu. Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Oči se jí začaly zavírat.
Než se však stihla ponořit do snů, rozrazily se dveře a v nich se objevila Naraniel.
"Nespi!" Arriada po ní hodila vražedný pohled.
Pomalu de zvedla a opustila pohodlí postele. Sáhla po své zelené zbroji, ale zarazila se. Uslyšela řechtání koní a hlasy elfů, hodně hlasů.
"Někdo přijel?" zeptala se a nasadila si zbroj.
"Nevím." Naraniel pokrčila rameny."Byla jsem u otce, pujčí nám dvě Mirukamy, nic proti naší výpravě nenamítal " Spokojeně se usmála a opřela se o dveře. Arriada si upravila toulec a vyšla ven.
"Že ty jsi mu neřekla kam máme namířeno? Král by to měl vědět."
"Neřekla." Přišly zpět k bráně, ale zahnuly ke stájím. Stáje byly z bílého kamene, zdobené jako vše kolem. U každého ustájeného zvířete byly cedulky s jejich jmény. Elfky prošly až do zadní části, kde leželo pár velkých šelem. Podobaly se tygrům, ale měly delší uši a krátké ocasy.Jejich srst byla sněhově bílá, někdy s nádechem modré s černými pruhy.Velké žluté oči s úzkými zorničkami sledovaly příchozí. Silné svalnaté nohy byly ozbrojeny drápy .
"Možná jsme si to měly předem naplánovat... co když se navrátíme? " Arriada rozvázala provaz.
"Navíc jsem ani neřekla že Failona půjdeme hledat... už ho nikdo tisíc let neviděl." zamumlala a pohladila sněhobílou šelmu.
"To chceš radši tvrdnout v elfském království a chovat se vznešeně?" Naraniel osedlala téměř modrou šelmu a připevnila pár cestovních vaků na sedlo.
"Bojíš se že už nikdy neuvidíš Erundail?" Vyhoupla se do sedla. Šelma jmémem Ira nedočkavě přešlapovala. Tyhle šelmy rády cestovaly.
Arriada si povzdechla a utáhla řemen. "Ne,bojím se, že všechny ty úžasné příběhy o elfech a trpaslících jsou jen smyšlené. Chci zjistit pravdu, ale zároveň se bojím." Zkontrolovala jestli má všechny zbraně a nasedla. Nabraly zásoby a vyjeli z Erundailu, království elfů z lesů. Brána se pomalu vzdalovala z jejich dohledu. Vysoké stromy jim šeptaly do větru pozdravy a požehnání na cestu.
"Ať štěstí stojí na vaší straně." koruny stromů zašuměly a elfky vyjely z lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rpg-naruto-hra rpg-naruto-hra | Web | 11. ledna 2014 v 16:07 | Reagovat

ahoj sleduješ Naruta a říkáš si kéž bych tam byl/a?máš možnost si zahrát za ninju kterým bys chtěl být na této stránce www.rpg-naruto-hra.blog.cz buď kladas nebo záporák z Akatsuki

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama