Děti noci - kapitola 11.

13. října 2013 v 14:35 | StarDreamer ,Sacrifice |  Děti Noci

Po dlooooooouhé době je to tu xD


Kapitola jedenáctá
Oběť



Tom vytáhl meč a Dathan kuši. Sacrifice se zaměřila na mladého upíra, Tess na vůdce a chlapci na upírku. Obě strany zaútočily. Tess se vrhla na vůdce, ale proletěla jeho tělěm, jako kdyby byl duch. "Iluze.." zavrčela a rozhlédla se. Mohl se schovávat kdekoliv. Tom Bojoval proti upírce a Dathan si připravoval střely. Maldý upír se do útoku moc nehrnul.
Zlatooké stvoření se přikrčilo a obezřetně se rozhlíželo. Nasávalo vzduch a snažilo se podle pachu vypátrat místo úkrytu toho upíra. Nervozně přešlápla. Najednou vyrazil jako by přímo ze skály a vrhl se jí po krku. Dala mu do cesty tlapu, převalil se přes ni a ona zas přes něj. Chňapla po něm čelistmi a pokusila se ho zranit drápy.
Tenhle upír pro ni byl silný protivník, byl starý a zkušený. Podařilo se mu vymanit z jejího sevření a znovu zmizet. Na další jeho útok už byla přichystaná, odrazila se od země a ze vzduchu ho přišpendlila k zemi. Z hrdla jí uniklo hlasité zakňučení, když se jí zakousl do ramene.
Byla to nesnesitelná bolest. Ohnala se drápy.
Zasáhla ho, takže zuby od jejího ramene odtrhnul. Vzápětí ji nelidskou silou přirazil ke zdi.
Stáhla uši k hlavě. Upír se jí chystal zabít,ale zarazil se. Ozval se jekot. Upírka se rozplynula . Chlapci si plácli. Tess využila příležitosti. Když se upír ohlédl, kopla ho do břicha tlapama, ale nic se nestalo. Víc jí přitlačil ke zdi.
Tohle na něho nestačilo. Pomalu to už docházelo k bodu, kdy ji škrtil. Dýchalo se jí čím dál namáhavěji. Zuřivě po něm máchala drápy.
Lahvička se zbytkem modrého prášku se otevřela. Prášek změnil barvu z modré na černou. Tess začala růst. Srst se jí prodlužovala, hruď zvětšovala. Z pusy jí čouhaly dva dlouhé tesáky. Hlasitě zařvala. Upír o krok ustoupil. Chlapci se překvapeně otočili.
Byla teď skoro dvojnásobně tak velká. Sacrifice, která zápasila s bělovlasým upírem, se udiveně otočila a vzápětí skončila na zádech.
Boj proti vůdci teď šel Tess lépe.
Upír si koutkem oka všiml, že přívěšky, pro které přišli, visí na krku chlapců. Zaměřil na ně svůj pohled a dal znamení stříbrovlasému upírovi. Ten se odtrhl od Sacrifice a vrhl se na pomoc svému vůdcovi.
Dathan natáhl kuši a podal ji Tomovi. Vytáhl rudý meč a zaútočil na mladého upíra.
Ukázal se jako překvapivě zdatný nepřítel. Zaměstnával Dathanovu pozornost, jak se ho snažil probodnout mečem, Tess na něj útočila ze strany a Tom na něj mířil nabitou kuší. O vůdce upírů se starala Sacrifice.
Skočila po něm a snažila se mu ostré zuby zabořit do hrdla a přervat mu tepny stejně jako nitky k životu. Tom si toho všiml a zamířil na upíra. Najednou se u něj vůdce ocitl nečekaně rychle. Ohnal po něm paží a upíří silou ho přirazil ke stěně. Tom si dal hlavou o skálu a zatmělo se mu před očima. Rozmazaně vnímal okolní svět a ucítil teplou tekutinu, jak mu stéká po krku. Několikrát zamrkal, než se propadl do bezvědomí a dopadl na zem. "Tome!" Dathan si toho všiml.
Podíval se na Tess. Ta ho kývnutím ujistila, že chvíli s upírem zvládne zápolit sama. Chtěl na nejstaršího z upírů zaútočit mečem přímo, ale nemohl. Byli do sebe s vlkodlačicí příliš propleteni v předzvědném tanci smrti.
Slyšel drolení skály, chňapání, kousání a občas i zakňučení. Zraňovali se navzájem, nicméně ani jeden z nich se nemínil vzdát. "Kuš!" zavrčela najednou Sacrifice.
Překvapeně se rozhlédl a uviděl na zemi stále nabitou kuši, kterou tam upustil jeho bratr. Zvedl ji ze země a pokusil se zaměřit. Sacrifice se napnula, věděla, že teď musí využít veškerou sílu, co v sobě ještě má, jinak se nepřítele nezbaví. Prudce sebou trhla, upír to nečekal a dopadl pod ni na břicho. Popadla ho, drápy mu sevřela kolem zápěstí, zuby mu zabořila do ramene, aby si ho přidržela. Zády se opřela o stěnu. Jinak ho znehybnit nedokáže, a bůhví jak dlouho tohle bude účinkovat. Rudé oči se jí zableskly. "Střílej!"
"Ne!" zaprotestoval Dathan. Pokud vystřelí, probodne střela jak upíra, tak Sacrifice! "Dělej! Já ho už neudržím!"
"Ale takhle tě..."
"Já vím! Tak to už, sakra, udělej!" vyštěkla na něj. Těžce se jí mluvilo a cítila, jak jí síly rychle opouští. Hrozilo, že se každou chvíli vyvlíkne z jejích drápů. Dathan zavřel oči, tohle nemohl! Ale musel. Zamířil a vystřelil. Střela proletěla vzduchem a s přesností se zabodla do hrudi upíra. Jeskyní se rozlehlo jeho nelidské zavřeštění, vzápětí se rozplynul v dým. Střela nezmizela. Zůstala vězet hluboko v Sacrificině hrudi.
Pohlédla dolů, krev se jí začala hustě valit po srsti dolů. Její kapky dopadaly na chladnou zem. Nohy už jí neudržely, sklouzla po stěně dolů. Na zdi nechávala krvavou stopu.
V jeskyni se ozvalo třetí poslední zavřeštění. Tess prokousla hrdlo upírovi a rozsápala ho. Otočila se a když viděla Sacrifice. Nebyla schopna jekéhokoliv slova. Vrhla se k ní a vytáhla opatrně kůl. "Sacrifice.." vlkodlačice jí padla do náruče. "Ne! Ty nesmíš umřít!"
Krev nepřestávala téct. Spíš se zdálo, že je to každou vteřinou horší. "Nesmím? Smrt je to, co každého čeká, Tess," křečovitě se ušklíbla. Pohledem zalétla na Toma. "Aspoň snad uzná, že nejsme jen krvelačné zrůdy." Stáhla uši, bylo vidět, že trpí bolestí.
"ne, ne, ne!" Tess horlivě přemýášlela. "Já tě nenechám umřít! " Stáhla uši.
Přivřela oči, každou minutou ztrácely něco ze svého lesku a zářivosti. Pohledem zalétla k Dathanovi. Kuše už zase ležela na podlaze, upustil ji tam téměř ihned, jak vystřelil.
Pokusila se trochu zvednout na rukách, ale ihned zase spadla. Povzdechla si. Sundala si z krku svůj náhrdelník se zuby a křížem. Podala ho Dathanovi. "Nevyčítej si to. Koneckonců, je to jenom moje oběť."
Dathan si od ní kříž vzal. Vlkodlačice vydechla naposledy. "Změň jí!" Tess ji opatrně položila.
"Cože?" Dathan se zatvářil nechápavě. "Dělěj co říkám! Změň ji a vem ji sebou, jedeme do Frostie, ona nezůstane mrtvá." Zaťala pěsti. Přehodila si toma přes rameno a vyrazila do vesnice. Bylo jí jedno, že lidi utíkali s hlasitým jekotem a výkřiky" Vlkodlak!" Zabila vojáky a došla k hostinci. Dathan se ji celou cestu na něco ptal. Hodila Toma přes koně a na hřbe si vzala Sacrifice v lidské podobě. "Co tam?" Nasedl na koně . "Žijí tam vlkodlaci.
Jediná smečka na celé zemi. Umí léčit. "A umí přivést mrtvé k životu?" zeptal se. "To se ještě uvidí." Ramenem, kam ji upír kousl ji každou chvíli projela nová vlna bolesti, ale ona si toho nevšímala. Chtěla Sacrifice co nejdříve dopravit do Frostie.

Naštěstí už se rána začala hojit, i když ještě nějakou chvíli potrvá, než bude úplně v pořádku. Tom se začal pomalu probírat.
"Tess musíme zastavit." Dathan zatáhl za otěže. "Proč?!" vyštěkla. "Koně jsou unavení a navíc se stmívá. Přenocujeme tady v lese." Slezl z koně, ale Toma tam nechal. "Ale.." Tess toho měla plnou hlavu. Podívala se na bledou Sacrifice a na tváři se jí objevil smutný výraz. "Dobře." hlesla tiše.
Oči měla zavřené, nehýbala se, nedýchala. Asi za hodinu se Tom pohl. "Co tu dělám?" zamručel.
Dathan seděl u ohně a vedle sebe měl Sacrifice. Neodpověděl a neodpověděla ani Tess, která seděla opřená o strom na druhé straně.
Slezl a protáhl se. Dotkl se svého zátylku a ucítil zaschlou krev z té rány, jak se bouchl o stěnu. Rozhlídl se. "Proč jste tak ticho? To už spí?"
"Změň mě." zamumlala Tess a zvedla se. Drápy sjela po stromě a odvrátila se od ohně. Tom ji proměnil zpět. "Jdu pro dřevo." řekla a odešla. Dathan na něj jen smutně pohlédl.
"Co se stalo? Proč se tváříte jak na pohřbu? Nějak jsme vyhráli a dostali se pryč, ne?" nechápal Tom.
"Sacrifice..." zíral do ohně. Do očí se mu nahrnuly slzy. "Je mrtvá."
"Co?! Ale jak... jak se to stalo?" zarazil se. Jak tu teď ležela bezvládně, vypadala skoro bezmocně.
"Ta střela zabila upíra, ale probodla i Sacrifice." "Mám strach teď s Tess mluvit, dost těžce to nese... a já taky." zaťal pěsti.
"To jsi ji měl snad až tak rád?" povytáhl obočí. "Teď máme šanci.. nemusíme je vodit tam, kam chtějí." Zamračil se na něj.
"Ona se kvůli nám obětovala Tome! Ano měl jsem jí rád, protože ona nebyla jako ostatní dívky... byla jiná."
"Jsou jiné, nejsou to lidi," zavrčel tiše. Ta slova na něj ale udělala dojem.
"No a? Byly lidé. Rozhodly se obě dvě v dobro jejich vesnic a ostatních lidí, že nad sebou budou mít kontrolu! Nemůžou za to..." pohlédl na Sacrifice.
"Mají nad sebou kontrolu, ale stejně vraždí a nestarají se o jejich životy," namítl. Nechtěl se s ním však teď dohadovat, když viděl, jak je skleslý. "Jakej je to pocit? Vidět ji takhle studenout."
"To se nedá popsat slovy.." hlesl Dathan. Tess se za chvíli vrátila celá špinavá se zakrváceným ramenem a uslzenýma očima.
"To bylo divoké sbírání dřeva," zamumlal Tom, zůstal sedět u ohně vedle svého bratra.
Tess po něm šlehla pohledem. "Spadla jsem." sedla si ke stromu a zadívala se do ohně. Její pocity byly zmatené, chtělo se jí křičet, plakat a mnoho dalších věcí.
"Nejlepší by bylo se asi prospat," navrhl potichu po chvíli.

Tess se znovu zvedla a odešla. Potřebovala být sama, potřebovala si to v hlavě srovnat a vymyslet, jak oživit Sacrifice.
Jediný způsob, který by fungoval na sto procent je nekromancie, ale to je černá magie. Dathanovi se podařilo usnout po hodně dlouhé době. Tom vedle něj pořád seděl. Občas se podíval na bledou Sacrifice.
Podivil se, že nemá svůj náhrdelník, nejspíš ho dala Dathanovi nebo Tess, pomyslel si. Byl to divný pocit, vděčit jí za život.
Tess se pořád nevracela. Seděla na kameni hluboko v lese a plakala.Nechtěla se vrátit k ohni.
Tom se natáhl do trávy a zadíval se na oblohu posetou hvězdami. Měsíc se blížil k novu. Noc jako každá jiná a přece ne stejná.
Tess se ve stejný moment zadívala k obloze. "Jsi tam že?" zašeptala. "Někde mezi milionem duší, jedinečná, sebevědomá." povzdechla si. "Ale nemysli si, že si budeš ležet v obláčcích frajerko, já tě dotáhnu zpět sem na zem, ať se ti to líbí nebo ne." pousmála se a zvedla se. "Já tě přivedu zpět k životu." vrátila se do tábora. Utřela si slzy.
Tom ležel rozvalený v trávě a díval se pořád na nebe. "Jsi už zpátky?"
"Ne, pořád sedim v lese." řekla suše.
Stočil k ní zrak. "Jen jsem slyšel kroky, tak se ptám."
Dívka se sedla k ohni a ohřívala si ruce. Byla docela zima. Mlčela.
"Kam ráno vyrazíme?"
"Do Frostie za vlkodlaky." zamumlala. "Dathan už spí?" zeptala se .
Přikývl. "Hodně ho to sebralo."
"Nedivím se, měl jí rád." lehla si do trávy.
"Nečekal jsem, že až tak moc," zamumlal.
"Já ji brala jako sestru..." nebýt jí, tak nezažijuto, co jsem zažila. Má na tom zásluhu i Dathan. Obě dvě jsme poznaly hodně nových věcí. Byl to úžasný pocit jít mezi lidi, aniž by se báli, nebo utíkali a křičeli...
Přisunul se trochu blíž k ní. "Neboj... na něco přijdeme."
"A na co? To už se změnit nedá. Jednou vlkodlak, navždy vlkodlak." povzdechla si.
"Nejste jako... ostatní vlkodlaci," zamumlal jenom. "Ještě nikdy jsem neviděl, aby se vlkodlak obětoval pro člověka."
Pohlédla na hvězdy. "To je jedna z mála věcí, které jí dělaly výjmečnou."
"Jaké ještě třeba?" zajímal se.
"Byla bych tu do zítra, kdybych ti je všechny vyjmenovala." ušklíbla se. Upravila si šaty. "Ty šaty už mě štvou. Ve městě si koupim jiné oblečení. Doufám, že v tom nebudu vypadat tak hrozně, jako v tomhle."
"Můžeš mi jich pár říct," pokrčil rameny a zívl. "Nevypadá v tom hrozně.. ale můžeme ti ztra nějaké sehnat."
" Byla chytrá, její plány vždy vycházely, silná, sebevědomá, klidná a ta nejlepší kamarádka..." otočila se k němu zády, jelikož se jí do očí znovu nahrnuly slzy.
Objal ji. "Byla a zase bude. Teď se ale prospi."
"Nechce se mi spát."
"Možná ne, ale odpočinek potřebuješ," namítl.
Zavrtěla hlavou . "Ne."
"Tess, prosím..."
Smutně se zadívala pryč. "Neusnu..."
"Zkus to aspoň."
"Fajn." Trochu se k němu přišoupla. "Je mi zima." Zamumlala a zavřela oči.
Pevněji ji objal. "Zítra bude líp, uvidíš."
Za pár minut se ponořili do hlubokého spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Děti noci?

Ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama