Děti noci - kapitola 9.

15. srpna 2013 v 22:13 | StarDreamer ,Sacrifice |  Děti Noci
Pomalu ale jistě se blíží desátá kapitola, k teré nejspíš bude i nějaký obrázek/obrázky :D





kapitola devátá
Jeskyně




Tess si zacpala uši.Za několik minut vše ustalo. Stále se chvěla a zůstávala ve svém světě, až po chvíli začala vnímat, že do ní někdo strká čumákem.
Odmítala otevřít oči.
"Tess, vstávej!"
"Ne" vzlykla dívka a dál se třásla.
Vnímala měkkou tlapu, jak ji jemně pohladila po zádech. "Tess, musíme odsud... být člověk je opravdu nebezpečné."
Otevřela uslzené oši. Viděla jen černou šmouhu.
Vlkodlak si ji vysadil na hřbet.
Chytla se a snažila se pevně držet, ale ruce se jí pořád třásly.
"To nic," stvoření se opřelo o zeď a čekalo.
"Chci odsud pryč." hlesla tiše, když její pohled padl na rozsápaného muže.
"Nedívej se na něj... půjdeme pryč, neboj se.
"Pevně se chytla.Přes uslzené oči nic moc neviděla.
"Zavři oči a odpočiň si," zněl uklidňuící hlas.
"Ne." zavrtěla hlavou. "Nepotřebuju odpočívat.."
"Potřebuješ. Po tomhle ano, prostě zavři oči a lež."
Zabořila hlavu do černého kožichu a zavřela oči.
Vlkodlak se dal do kroku, pomalu a postranními uličkami.
Dívka otevřela oči, až když byly mimo město.
"Zvládly jsme to, jsme venku."
Otevřela oči. Snažila se na to nemyslet, ale nešlo to. Znovu se rozplakala.
Zafoukal vítr a opřel se jí do tváře. Rozvířil dlouhou srst.
"Sacrifice?"
"Ano?"
"Děkuju.. Nebýt tebe, tak jsem nejspíš mrtvá." slezla z vlkodlačice. Ještě se nemohla postavit na nohy a tak seděla v trávě.
"Vycítila jsem, že se ti něco stalo. Tvůj pach se smísil s jeho. Dathan mě změnil zpátky, i když nechápal proč."
Oba dva chlapci i s koňmi k nim mířili.
"Ale... co když ho najdou?" zamumlala potichu. Zas skoro nic neviděla.
"Toho rozsápaného?" ztišila hlas. "Tak najdou. Porušila jsem slib, ale co jsem měla dělat? Ovládl mě vztek. Odpovědnost beru na sebe."
Lehla si do trávy vedle ní.
Chlapci už byli docela blízko. Slyšeli, o čem si ty dvě povídají.
"Říkal, že za mě bude slušná odměna..." do očí se jí nahrnuly nové slzy. Sklopila hlavu.
Sacrifice na to nic neřekla, dala ocas vedle ní, takže ji svým způsobem objímala.
"Co se stalo?" zajímal se Dathan.
Vlkodlačice se na kamarádku podívala, zda je schopná o tom mluvit. Když ji uviděla, že stále pláče, dala se do vyprávění ona. "Ten muž, co prodával zbraně, ji sledoval a chtěl ji někam odvést. Jako odměnu. A chtěl se s ní pobavit."
"Co se s tím chlapem stalo? Zahnalas ho?" zajímal se Tom. Stáhla uši k hlavě.
"Ne, zabila jsem ho."
"Ou..." Tomovi se stáhlo hrdlo.
Pomalu se zvedla na nohy. "Předtím, než mi začneš říkat nestvůra a monstrum, pamatuj, že byl ozbrojený. Možná mohl utéct, ale já ho nenechala."
Tess si utřela slzy. Mlčky se dívala do země. "Měla jsem strach..." zamumlala.
Sacrifice si otřela drápy od krve do vysoké trávy, zůstala stát. "Byla jsi člověk, nedivím se ti."
"No a? " Tess se na ni podívala. "Mohla jsem mít strach i jako vlkodlak, ale neměla, protože jsem nebyla bezzbraná!" Prohrábla si černé vlasy a povzdechla si. "Bylo tam hodně hezčích dívek než já.. tak proč zrovna já? "
"To nevím, Tess. Asi jsi ho zaujala..."
"A čím ? Čím jsem zajímavá? "
"Jsi zajímavá sama o sobě."
"Nechci žít... Jako člověk bezbraná, jako vlkodlak krvelačná zrůda."
"To neříkej, Tess. Každý máme svou úlohu.. můžeme se hlídat a krotit. Můžeš žít na krvi zvířat."
"Ale pořád budu pro lidi zrůda... já chci mít přátele, chci poznat nové věci a možná i lásku... " pohladila bílého koně.
"S tím přívěskem... můžeš takhle zůstat. Obyčejní lidé nemusí být bezmocní, Tess."
Tess mlčky hladila koně.
Sacrifice se dotkla drápem jejího ramene. "Můžeš se naučit bojovat a bránit. Lovci bývají i obyčejní lidé a mají sílu."
Podívala se na všechny tři. "Jedeme dál. "
Mlčky přikývli. Nasedli do sedel.
Tess se pevně chytla Toma. "Příště se drž u nás." Zamumlal a pobídl koně. Zamířili k jeskyním.
Jezdci na koních a vlkodlačice za nimi. Odmítala se proměnit v lidskou podobu a mít na rukou krev toho muže.
Dorazili k jeskyním. Před nimi zela ve skále obrovská černá díra.
"O tomhle místě se vypráví mnoho legend," zašeptal Dathan tiše.
"Jako třeba ?" Zajímala se Sacrifice.
"To by bylo na dlouho," mávnul rukou. "Kupříkladu, že je to brána do pekla."
"Zajímavé.."
"Zajímá mě co tam je." Tom vstoupil do jeskyně.
Ostatní ho následovali. Sacrifice stále ve vlčí podobě. Dathan si pomyslel něco o tom, že jako člověk se mu zamlouvala víc.
"Tome?" Chlapec se otočil. "Proměníš mě prosím?" Zamumlala potichu Tess.
"Nechceš už takhle být?"
"Chci, ale..."
"Můžu tě kdykoliv změnit.. stačí říct," po té věci s tím mužem k ní byl milejší.
Kývla. Tess se cestou tmavou jeskyní držela od chlapců dál a byla zticha.
Sacrifice je zpovzdálí sledovala. Nezasahovala do toho. Tak jako vždycky. Prohlíželi si vnitřek jeskyně.
Vzduch tu byl chladný a po stěnách se plazila vlhkost. Panovalo tu příšeří a v kameni byly vepsané nějaké nápisy.
Tom si stoupl vedle Sacrifice. "Proč jsi ho zabila?" Zeptal se tiše.
"Ovládla mě touha to udělat... navíc by jí ublížil! A i jiným dívkám."
"Mohla jsi ho jen vyděsit. Pak už by to neudělal."
"Chtěla jsem hlavně zachránit Tess. Neovládala jsem se "
"Tak se příště ovládej!" vyjel na ni.
"To není tak lehký," odvětila klidně.
Tom jí nějakou chvíli nadával. "Přestaň!" Vložila se do toho Tess.
Zmlkl a podíval se na ni.
"Je dobře, že ho zabila, a už to neřeš." Zamumlala. Otočila se a odkráčela ke kameni , ve kterém byly vytesány znaky.
Tom zabručel něco o tom, že žádné zabití není dobré. "A co upíři?" připomněla mu.
"Jsi lovec a říkáš, že zabíjení je špatné."
"Ne, ale nevinných lidí ano."
"Myslíš, že někdo kdo se pokusil zneužít a zabít dívku je nevinný?" Sacrifice mu s klidem hleděla do očí.
"Ne," zamumlal jenom. "I tak jsi ho ale nemusela roztrhat."
"Nic tu není, akorát tyhle runy." Dathan se odvrátil od kamene. "Zdejší vesnice má knihovnu, tak se podíváme po nějakých knížkách a zkusíme je přeložit." narvhl a vydal se k východu.
"Rovnou tam i přespíme." Tom vyrazil za ním.
"Neboj, Tess, pohlídám, aby tě můj brácha neošmatával," mrkl na Tess Dathan a zazubil se.
"Myslím, že mu ta facka stačila, jako malé upozornění." letmo přelétla pohledem Toma. Naposledy se otočila ke kameni. Byla tu zvláštní energie, něco ji lákalo tu zůstat.
Dathan ji zatahal za rukáv. "Pojď už konečně."
Naposledy se ohlédla a zamířila za chlapci a Sacrifice.
Tušila, že se tu možná ještě někdy objeví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Děti noci?

Ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama