Děti noci - kapitola 8

14. srpna 2013 v 22:02 | StarDreamer ,Sacrifice |  Děti Noci
Nezapomeňte prosím na komentář :3




kapitola osmá
Nebezpečí číhá všude



Ráno přišlo dřív, než se nadáli. Dathana vzbudila Sacrifice, která ho shodila z postele.
"Hruběji by to nešlo?!" obořil se na ni.
"Nešlo tě vzbudit, na nic jiného jsem nepřišla," klečela na posteli na všech čtyřech a tázavě se na něj dívala. "Nestalo se ti nic?"
"Ne jsem v pohodě." koukal na ni. "Buď se mi to zdá, nebo jsi ještě krásnější, než před tím." zazubil se a vstal.
"Sklapni a neříkej takové blbosti," uchechtla se. "Protože to se ti určitě jen zdá."
"Ne vážně, jsi krásná." Přešel ke svému batohu. "Nemají tu snídani, tak se nasnídáme z toho co mám." Vytáhl vak s jídlem a položil ho na stůl na druhém konci pokoje.
"Díky, že se rozdělíš," nakoukla mu přes rameno.
Chlapec si sedl na židli a pustil se do jídla.
Zůstala na nohou a taky se dala do jídla. Ačkoli byla vlkodlačice, dalo se říct, že jedla lidsky a normálně. Nehltala.
"Mám něco, co ti možná bude chutnat. Tom to natrhal cestou sem." když dojedl, vytáhl jablko a podal jí ho.
Vzala si jablko do ruky a prohlédla si ho. Bylo jasně červené. Opatrně si kousla.
Přimhouřila oči a chvíli sousto měla v puse. Pak se pousmála a kývla. "To, co vy lidé jíte, není až tak špatně," pochválila.
"A to jsi neochutnala spoustu věcí." usmál se .
Dathan vstal. "Jdeš se se mnou podívat na koně? Chceme si s Tomem nějaké půjčit, pak bude cestování rychlejší." Vzal do ruky prázdný vak. "A taky musíme koupit jídlo."
"Dobře," přikývla a vydala se za ním
Vyšli z hostince a zabočili vlevo. Mezi domky vyčnívala podlouhlá budova. Byly to stáje.
Ozývalo se z nich řehtání koní. Jejich vůni cítili už na dálku několika metrů.
Došli až k budově. Vešli dovnitř, kde to opravdu nesnesitelně páchlo.
"Fuj," zamumlal Dathan. Koně byli uzavřeni v ohrádkách. "Přejete si něco?" vedle nich se objevil obtloustlý muž s rozježenou hnědou bradkou.
"Chtěl bych si půjčit dva koně."
"Tady se koně nepůjčují chlapče, tady se kupují." muž se šíleně zasmál a o zeď opřel vidle.
"Dobře dejte mi dva nejlepší koně co máte.. I s výbavou." hodil mu měšec spenězi a vyšel ven.
Sacrifice muže probodla pohledem. "Nelíbíte se mi, děvenko," zamumlal při pohledu do jejích očí. "Nebojte, to platí vzájemně."
Muž zavrtěl hlavou a šel osedlat dva koně, kteří postávali až úplně v zadní části budovy. Po chvíli je vyvedl ven. Kráčeli za ním jako dvě vzácné bytosti. Jeden byl hnědý s bílou lysinou a stříbrnýma očima a druhý bílý s modrýma očima a černou hřívou. "Nejsou to jen obyčejní koně mládenče." předal mu koně. "Mají svou hrdost. Jsou to váleční koně."
"A co dělají tady?" zeptala se Sacrifice.
"Přijeli sem dva vojáci.. asi je něco zabilo." pokrčil rameny.
Dívka si koně prohlédla a nepatrně se zamračila.
Muž odešel do stájí, vzal vidle a začal přehazovat seno. O Sacrifice a Dathana se dál nestaral.
Chlapec pokrčil rameny. "Jdeme vzbudit Tess a Toma... teda pokud ještě vůbec žijou." ušklíbl se a vyhoupl se na hnědého koně.
"Jdeme za nimi.. nebo za tím, co z nich zbylo." Zadívala se na bělouše. "Tohle nejsou obyčejní koně.
"Jak to myslíš?" pohladil hnědého koně po krku.
"Cítím to z nich, ačkoli mám jinou podobu, své smysly neztrácím."
"Mě přijdou úplně normální." pokrčil rameny.
Pousmála se. "Neměli by ti být nebezpeční. Ani nám."
Koně nechali stát před hostincem. Dathan si šel zabalit věci a Sacrifice šla zkontrolovat Toma a Tess.
Zaklepala na dveře jejich pokoje a vstoupila dovnitř.
Tess ještě spala a Tom taky. Ležel těsně za ní a držel ji kolem pasu. Nejspíš se mu v noci něco zdálo.
Sacrifice povytáhla obočí a tiše se k nim připlížila. "To by chtělo snad obrázek," zamumlala si pro sebe.
Do pokoje vešel Dathan.
"Neseznámili se nějak rychle?" zašeptal s úsměvem na tváři.
"To si nemyslím." zamumlal. Otočil se k odchodu, ale zarazil se. Pod jeho nohama zavrzalo prkno. Tess otevřela oči. Když ucítila že ji někdo drží, otočila se, aby se podívala kdo. "Ty!" zaječela a dala mu facku. Nejspíš ho chtěla roztrhat na cucky, ale byla v lidské podobě.Tom sebou leknutím trhl, chytil se za tvář, překulil se a slítl z postele na podlahu. "Jauvajs! Co jsem udělal?!" ozval se dotčeně ze země. Sacrifice se kousla do rtu, aby se nerozesmála.
"Nešahej na mě!" naklonila se nad něj a nenávistně mu koukala do očí. "Ještě jednou na mě šáhneš a seš mrtvej!"
"A ona je schopná svoji hrozbu vyplnit," doplnila rudooká dívka.
"Zmlkni," ušklíbl se Tom, zvedl se a začal se oprašovat.
"Koupil jsem koně. Jsou jen dva, takže já pojedu se Sacrifice. Projedem ještě pár vesnici, zastavíme se ve městě, dokoupíme jídlo a pak můžem vyrazitdo jeskyní."
"Řídim" Tess slezla z postele.
"Řídim já." Tom si sbalil věci a vyplázl na ni jazyk.
"Jako malí." povzdechla si Sacrifice.
"Dohodnete se venku," rozhodl za ně Dathan. Vyšli ven a zrzek se vyšplhal do sedla hnědáka. Sacrifice přešlápla. "Klidně za tebou poběžím..." Zbylí dva se zatím dohadovali o tom, kdo bude řídit.
"Tak fajn...," pokrčila rameny, chytla se ho a vyškrábala se na koně. "Seš holka, pojedeš za mnou!" "Nejsem jen tak obyčejná holka," namítla Tess. "Chci řídit!"
"Hej vy dva, jedeme." Dathan pobídl koně. Tom se vyhoupl na koně. "Dělej." podal jí ruku.
Tess se neochotně vyhoupla za něj.
"Chyť se mě."
"Ne!"
"Jestli chceš spadnout... pojedeme docela rychle," varoval ji. Jen něco zavrčela a nakonec se ho chytila.
Projeli několika vesnicemi a po půl hodině zastavili před branami velkého města.
Slezli z koní a dál pokračovali pěšky.
U brány je zastavili vojáci. Dathan a Tom jim ukázaly lovecké znaky.
"A tyhle dvě?" voják se zadíval na dívky.
Sacrifice se zadívala na Tess a potom na kluky, aby rychle něco vymysleli.
"No?" řekl voják netrpělivě.
Rozhodl se je z toho vysvobodit Tom a plácl první věc, co mu přišla na jazyk. "Jsou to.. naše přítelkyně!"
Tess se o něj nenápadně vzdálila. Vojáci je pustili dál. Ve městě to žilo, všude chodili lidé, nakupovali, nebo se bavili o různých věcech. "Přítelkyně? Pff, nic lepšího tě nenapadlo?" prskla Tess.
"Taky mě napadly nemocné příbuzné, tak buď zticha a buď ráda, že jsem nás z toho vykecal!"
"Nemocné? Vypadám snad jako nemocná?" propalovala ho pohledem.
"Kdyby se na vás pořádně podíval a viděl vaše rudé a zlaté oči, mohlo by mu to být trochu podezřelé, nemyslíš?"
Tess už jeho slova nevnímala, zamířila ke stánku s přívěšky.
Bylo tam několik podobných jako ten, co měla na krku.
Podívala se na ten na svém krku. Nebyl v něm už skoro žádný prášek.
"Kolik stojí?" zeptala se staré ženy, která přívěšky prodávala.
Řekla jí cenu, měla příjemný a melodický hlas. Nebylo to zase tolik.
Tess si povzdechla. Neměla u sebe žádné peníze.
Byl to kupodivu Tom, kdo si stoupl vedle ní a podal jí několik mincí.
Překvapeně se na něj podívala. "Děkuju." řekla zaraženě.
"To nic." Odvrátil se od ní.
"Je něčím zvláštní?" zeptala se stařeny. Chtěla se ujistit.
"Je v něm kouzlo. Dokáže ublížit, ale také i léčit." Stařena se zatvářila tajemně.
"A ten zlatý?"
"To nevím ani já, jaké kouzlo se v něm skrývá."
Dívka přemýšlela. "Dobře, vezmu si ten zlatý." podala stařence mince a vzala si od ní náhrdelník. Otočila se, ale Sacrifice a Dathana neviděla. Stál tam jen Tom.
O pár stánků dál okukovali nabízené zboží.
Zamířila k nim.
Tom ji následoval, aby nezůstal pozadu.
U stánku, kde stáli, se prodávalo ovoce různého tvaru. Každé mělo jinou barvu.
"Co to je?" zajímala se a šťouchla ho do paže.
"Ovoce. Roste v chladných končinách." Dal jí jedno ochutnat.
Vzala si ho a zakousla se do něj. Spokojeně zamručela. "Je dobré."
Tess zakručelo v břiše. Od rána nic nejedla.
"Dej si taky," navrhla jí její kamarádka s plnou pusou.
"Ne, děkuju." odmítla a šla k dalšímu stánku, kde prodávali zbraně.
Tom se za ní podíval. "Nechoď raději moc daleko."
"Neboj se."
Vzala do ruky malou dýku. Byla bohatě zdobená a ani nebyla těžká.
"Je pěkná že?" zbraně prodával pohledný mladý muž. Měl delší blond vlasy a oříškově hnědé oči.
Přikývla. "Ale u zbraně nezáleží tolik na vzhledu. Spíše jde o funkčnost."
"Mysllím , že ostrá dýka se hodí vždy." položila dýku zpět.
"Jo, v tomhle městě člověk nidky neví, na koho narazí. Potuluje se tu spusta nebezpečných lidí."
"Nejenom tady. A nejenom lidí," zamumlala při vzpomínce na démony.
"Poprvé v tomhle městě?" zeptal se.
Tess přikývla.
"Chvíli to trvá, než si tu člověk zvykne."
Dívka neměla dvakrát moc velký zájem se s někým vybavovat.
Chvíli si prohlížela několik dalších dýk, než se vrátila za ostatními.
"Máme nakoupeno." Dathan ukázal na nacpaný batoh. "Chcete tu ještě nějakou chvíli zůstat?"
Sacrifice pokrčila rameny. "Já už jsem toho viděla dost."
"Já bych se tady ještě rád porozhlídla."
"Tak za hodinu u zadní brány." Domluvili se.
"A buď na sebe opatrná."
Tess zmizela v davu lidí. Procházela okolo různých stánků, až ji cesta zavedla do úzké uličky. Když vyšla, před ní se rozprostřelo malé jezírko. Přistoupila k vodě a se zamyšlením se dívala na svůj odraz ve vodě.
Byl to zvláštní pocit mít po letech znovu lidské tělo.
Ve vodě spatřila odraz ještě někoho, kdo stál za ní.
Ohlédla se.
Stál za ní mladý prodavač zbraní. "Zdravím." mile se usmál. "Omlouvám se, jestli jsem tě vylekal."
Zavrtěla hlavou. "To nic, jen jsem to nečekala."
"Něco pro tebe mám." řekl. Tess se otočila. Pohledem hledala únikovou cestu, kdyby se ji pokusil zabít, nebo ji ublížit.
Vypadal naprosto v klidu. Něco vytáhl zpoza zad.
Byla to dýka, kterou si prohlížela u stánku. "Taková pěkná dívka by se tu neměla toulat beze zbraně." usmál se. Jeho úsměv se však změnil do úsklebku. "A hlavně sama." chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. Snažila se mu vykroutit, ale jeho stisk byl pevný. V lidské podobě nic nezmohla.
Cukla sebou a pak znovu. Nějak se přece odsud musí dostat! Sice měla lidskou podobu, ale reflexy a smysly jí zůstaly.
"Jen klid." zašeptal jí do ucha a přiložil jí dýku ke krku. Přestala sebou házet.
Litovala toho, že šla sama. Před očima jí proběhl celý její život. Všechny pocity se smíchaly dohromady. Po tváři jí tekly slzy. Dlouhých deset let neplakala. "Ale snad se nebojíš."
Jindy by mu odsekla, ale teď nemohla. Byla jako paralyzovaná. Chtěla utéct, ale nemohla pohnout ani končetinou. "Neplač, maličká," ušklíbl se a udělal k ní další krok.
"Nejsi obyčejná, že?" pohlédl do jejích zlatých očí. "Bude za tebe slušná odměna... ale ještě předtím..." Tess se roztřásla. Už věděla, jak se cítí člověk, když ho chce někdo zabít, nebo mu udělat něco zlého. Zavřela oči a čekala. Buď zemře, nebo ji udělá něco hodně ošklivého.
Cítila, jak se k ní naklonil, jeho dech ji zašimral na tváři. Zkusila ucouvnout, ale dýka skončila přitisknutá u jejího krku ještě pevněji.
"Mladá a hloupá." zašeptal.
Najednou zaslechli hlasitý dusot něčích tlap, o dvě vteřiny později muže k zemi složilo obrovské černé zvíře s rudýma očima.
Dívka spadla na zem. Přitiskla si kolena k hrudi a sklonila hlavu. Už nechtěla vidět a vnímat okolní svět.
Slyšela šustění a trhání oděvu, výkřiky a stříkání krve, jak vlkodlak trhal muže zaživa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Děti noci?

Ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama