Děti noci - kapitola 7.

13. srpna 2013 v 21:58 | StarDreamer ,Sacrifice |  Děti Noci
Muhahaha xD


Kapitola sedmá
Hostinec



Čim větší byla tma, tim více se zdálo, že okolí jezera září. Ani jeden chlapec neměl nic proti tomu, aby se vlkodlačice vykoupaly. Všechna smytá krev a špína se ve vodě rozplynula, takže jezero zůstávalo pořád průzračné. "Je to super." Tess se vyškrábala na břeh a oklepala se . Sacrifice stála u vody a váhala.
Zdálo se, že jezeru pořád tak úplně nevěří. Udělala k němu dva kroky a o další couvla. Něco se jí na tom nezdálo.
"Půjdu něco ulovit." Tess zmizela mezi stromy. Dathan upřeným pohledem pozoroval Sacrifice.
Nakonec do vody vlezla, ale sotva za minutu byla zpátky na břehu. Otřepala si ze srsti vodu a lehla si do trávy.
Tom zavrtěl hlavou a otočil se na bratra.
"Tak mi vyprávěj, co jsi s nima zažil." podal mu nějaké jídlo, když spatřil jeho chabé zásoby.
"Díky," usmál se a vzal si jídlo od něj. Ihned se do něj hladově pustil.
"Neříkej, že tě nechaly o hladu."
"Ne, to ne, to já nechtěl."
"Divím se, že tě ty příšery nesežraly."
"Ani nemůžou." Sacrifice několik metrů od nich se zvedla a rozeběhla se pryč. Tom tomu nevěnoval pozornost.
"Tak povídej, šli jste přes Zrádný most?"
"Jo, byla tam Scylla. Někdo ji poslal."
"Porazili jste ji?"
"Ne, utekli."
"Utéct Scylle je oříšek co? Zvlášť, když má víc, než jednu hlavu." Tom se ušklíbl a vzal si kousek masa.
"Tři," upřesnil mu Dathan a dál se cpal.
Ještě chvíli si povídali, ale když se Tess asi za půl hodiny vrátila, našla je, jak leží v trávě a usínají. Sacrifice ale nikde neviděla. Když konečně přišla, blížilo se už ráno. Rozednívalo se a celá skupina už byla na nohou. Tom si dával pozor, aby si od vlkodlaků držel odstup.
"Cestou projdeme kolem Stínových jeskyní," promluvil Dathan. "Chtěl bych se tam podívat, slyšel jsem, že je tam plno zajímavých věcí k vidění."
"A taky nebezpečných," zamumlal Tom.
"Za jeskyněmi je vesnice s hostincem. Tam by jsme mohli přečkat noc...Ale nejspíš nás tam nevezmou." řekl suše a pohlédl na Sacrifice a Tess . "Můžem si někde pořídit koně."
"Můžeš použít to svoje kouzlíčko a nebo my počkáme zkrátka venku," zazněla odpověď.
"Není kde počkat. Je to kraj, kde jsou vesnice nedaleko od sebe. Je to střežené vojáky a vyvolávači." Dathan namaloval do hlíny mapku. "Vyvolávači?" Sacrifice sledovala jeho prst. "Jsou to lidé, kteří uzavřeli smlouvu s démonem. Výměnou za něco co je jim nejdražší si přivlastnili démony, kteří jim slouží." vysvětlil a kreslil dál. "Přejí všechny vesnice a města bude trvat dlouho... " dokreslil. "Ale naší starostí jsou teď jeskyně." Dathan se zvedl.
"Mohl by to být dobrý úkryt před vojáky. Nemuselo by to být ani nebezpečné, kdybychom nezacházeli moc daleko," uvažovala Tess.
"Domluveno, doufám, že jste si dost odpočinuli, čeká nás celý den cesty," zvolal Dathan. "To tys byl ten, kdo se včera vezl." Následujících několik dní cestovali a pomalu se blížili k jeskyním. Putovali spíše v noci, když nepotkávali tolik hlídek a přes den odpočívali, stranou od cest. Jednou nebo dvakrát chlapci přespali v malé vesnici v hostinci a vlkodlačice se skryly ve stínech budovy, hlídaly, aby jim neutekli. Dathan s Tomem dokoupili zásoby a vydali se dál. Jeskyně už měli na dosah ruky. Rozhodli se zůstat na poslední noc, než tam dorazí, v hostinci. A chlapci se domluvili, že s sebou vezmou i vlkodlačice v jiné podobě.
Tess vrhala po Tomovi vražedné pohledy. Chlapec jí zezačátku nechtěl přívěšek půjčit, ale po Sacrificině slovech jí ho bez problémů dal. Místo černosrsté vlkodlačice tam stála dívka v rudých šatech. Vlasy měla dlouhé po pas a černé jako uhel. Barva očí ji zůstala stejná.
"Proč zrovna šaty? A červená?" povzdechla si.
"Klid, sluší ti to," uchechtla se Sacrifice a položila jí dlaň na rameno. Žádné drápy, jen obyčejné černé nehty. Vydali se k hostinci.
"Je to divný.." Tess se ošila. Vešli do hostince. U kulatých dřevěných stolů seděli často muži, kteří buď popíjeli pivo, nebo hráli karty.
Nebylo tu příliš mnoho lidí. Dathan zamířil směrem k pultu, za nímž stál nějaký mladík a očividně tu obsluhoval. Oči měl světle hnědé a rozcuchané černé vlasy mu splývaly k bradě.
Tom vyrazil za ním. Dívky zůstali stát a jen je pozorovaly.
Domlouvali s mladíkem ubytování, dal jim dva klíče od pokojů se dvěma lůžky.
"Chcete ještě něco?" mile se usmál a podíval se i na dívky postávající opodál. Sacrifice na to přistoupila a přišla blíž k pultu. "Proč by ne?"
Chlapci se vrátili k Tess, která sledovala Sacrifice, jak se s mladíkem vybavuje. "Vypadá to, že se jí nejspíš líbí."
"Jinak než jako kořist?" utrousil Tom. "V téhle podobě na nikoho nezaútočí," odsekla mu nabroušeně.
"Jestli budeš mít dál takový blbý poznámky, tak za chvíli bude kořist z tebe." prskla. "Kolik máme pokojů?"
"Dva."
"Teď nebudeme mít jistotu, že neutečou." zamumlala si sama pro sebe.
Když se Sacrifice vrátila, vypadala docela spokojeně. "Jaké je uspořádání pokojů?" zajímala se. "Ty budeš s Dathanem a já si vezmu toho druhýho," odpověděla jí Tess.
Nebyla z toho nadšená, ale věděla, že by jinak Tom skončil s rozpáraným hrdlem.
Sacrifice na ní chvilku mlčky zírala. Pak jí odtáhla stranou. Rudooká otevřela pusu. Chtěla na ni spustit vodopád slov ,ale Tess jí to vysvětlila.
"Možná máš pravdu.. takhle máme jistotu, že se nedomluví proti nám," svěsila ramena a kývla.
"Nezdržíme se tu dlouho." ujistila jí Tess. "Co takhle se trochu projít po vesnici." zazubila se.
"V tomhle novém těle, když se nemusím bát, že se mě někdo lekne a zdrhne? Jasně!" souhlasila bez váhání.
Řekli chlapcům, že se jdou projít. Když vyšli z hostince, pozdravil je mladý voják v rudém brnění.
"Je tu moc červeno."
Pohlédl na Tessiny rudé šaty. Nevypadal o moc starší než dívky.
Tess se usmála. Snažila se působit mile.
Ošila se a promnula si v prstech pramen vlasů. "Je to zvláštní pocit. Že neutíkají a dokonce se otáčí."
"Prostě nám to sluší." Tess se zazubila. "Je hezké poznávat nové věci."
"Jo, pro jednou snad nebudeme jen zrůdy," ušklíbla se, pak se usmála. "Nezabij v noci Toma."
"Když nebude mít blbý poznámky, tak přežije... a doufám, že jsou tam dvě postele."
"Že byste spali na jedné?" povytáhla obočí, pak jí došlo, že tak by to nejspíš bylo i v jejím pokoji a vyděsila se
"Jestli tam bude jenom jedna postel, spim na zemi!" Když už měly dost pohledů vojáků, vrátili se do hostince.
"Spíš on, je to kluk," dodala mezi dveřmi.
"Pravda." rozhlédly se, ale chlapci nikde. "Asi budou nahoře." obě vystoupaly po dřevěných schodech do prvního patra hostince.
Netrvalo dlouho a našly je. Byli v jednom z jejich dvou pokojů.
Vešli do Dathanova pokoje. Chlapci seděli na posteli a povídali si. V pokoji byla jen jedna postel a vedle ní malý noční stolek z obou stran. Byl z tmavého dřeva, jako všechen nábytek v pokoji. "Jdu do svého pokoje." zamumlala Tess a vydala se ke dveřím naproti.
'To je tady jen jedna postel?' pomyslela si Sacrifice a zavrtěla nad tím hlavou.
Tom se s bratrem rozloučil a následoval ji o pár minut později.
"Nevadí ti to, že ne?" ozval se Dathan, když Tom zavřel dveře.
Pokrčila rameny. "Co můžu dělat? Vejdeme se tam oba. Doufám, že nechrápeš."
"Já ne." zazubil se a rozvalil se na posteli.
Lehla si na druhou půlku, ale až k okraji co nejdál od něj."Abys měl co nejvíc místa."
"Já mám svojí půlku, ty máš svojí půlku, tak se tak nemačkej k okraji. Jestli ti vadim, budu klidně spát na zemi." sedl si.
"Ne, jenom nejsem zvyklá u někoho spát tak blízko," zamumlala.
"Chápu." znovu si lehl a zadíval se do stropu.
"Na co myslíš?" upřela na něj oči, které nezářily tolik jako obvykle.
Chvíli váhal jí to říct. "Myslím na svojí malou sestřičku a na tátu..."
"Oba dva jsou v pořádku..." opřela si hlavu o polštář.
Dathan si povzdechl. Po chvíli se mu začaly zavírat oči a on se ponořil do hlubokého spánku.

Tess stála u okna a dívala se ven.
Tom se už uvelebil na posteli, na stolek odložil svoje věci, přívěšek si ovšem nechal u sebe
Dívka pozorovala vojáky v rudém brnění. Zahlédla i nějaké muže v pláštích. Sem tam prošla nějaká žena z vesnice. Zvedla hlavu a podívala se na měsíc. Vzpomínala na své dětství.
"Nestůj tam jako tvrdé y a pojď si už lehnout," zamumlal a zívl si.
"A to mi nařizuješ, nebo je to prosba?" zeptala se, aniž by otočila hlavu a pohlédla na něj.
"Ani jedno, spíš návrh. Nejsem v pozici, abych ti rozkazoval. A nebudu tě prosit."
"Nejsem ospalá, nechce se mi spát." stála dál.
"A jo vlastně, vy spíte spíš přes den, co?"
" Už jsem si zvykla na spánek v noci." zamumlala
"To nejsi po tom putování snad ospalá?"
"Ne." odsekla.
"Já se normálně zeptal," zvedl ruce na svoji obranu.
Tess se otočila. Opřela se o okno a chvíli na něj koukala. Ležel na zádech, ruce si založil za hlavou a sledoval ji. Zívl. Když už se na něj dívala moc dlouho, sklopila pohled k zemi. "Už buď zticha, rušíš mě." zamumlala.
Vždyť posledních pět minut mlčím." Řekl jen, otočil se na bok a zavřel oči. Nepřestával být ve střehu.
Tess si povzdechla a otočila se zpět. Po zádech jí přejel mráz. Venku poletovalo pár démonů . Obcházeli domy, sem tam se u nějakého zastavili.
Doufala, že je nenapadne vejít dovnitř. Ještě chvíli postávala u okna, než si i ona zalezla od postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Děti noci?

Ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama