Děti noci - kapitola 4.

11. srpna 2013 v 12:53 | StarDreamer ,Sacrifice |  Děti Noci
Dneska máme od psaní volno :3 Tak pro dnešek přibude nejspíš jen jedna kapitola ^^ Snad se bude líbit. A pamatujte, komentujte :D






Kapitola čtvrtá

Pravda o minulosti



Pokračovali nerušeně cestou. Vlkodlačice nechaly Dathana, aby je vedl, dávaly na něj však pozor, kdyby projevil jakýkoliv náznak pokusu o útěk, byly připravené ho chytit. Šli, až dokud se slunce nesklánělo k západu. Dathan sice měl své jídlo, ale nad tím Tess i se Sacrifice ohrnuly čumáky a Sacrifice odběhla pryč. Když se vrátila a táhla sebou mrtvého jelena, padla už úplná tma. Chlapec jim navrhl, aby si zvíře opekly na ohni, sám už bylo nasycený svými zásobami. Odmítly to a pustily se do něj tak, jak byly zvyklé. "Možná bychom si mohli chvíli odpočinout,"
navrhla Sacrifice. "Sice unavená nejsem, ale tady kouzelníček potřebuje občas odpočívat." Tess neprotestovala a souhlasila s tím, že si na dvě nebo tři hodinky odpočinou a budou pokračovat dál. Pro ně jako vlkodlaky bylo přirozené pohybovat se v noci. Tess si lehla do trávy asi dva metry od Dathana, který se natáhl a pozoroval nebe. Sacrifice se uvelebila na velkém kameni, nevypadalo to ale, že by se chystala ke spánku. Tess pootevřela jedno žluté oko a tázavě se na ni podívala. "Ty nebudeš spát?" "Ne." "To si ani neodpočineš?" "Držím hlídku."
"Proč?" "Copak to necítíš?" zašeptala, uši měla stažené a rudýma očima prohlížela okolní tmu.
Srst na zádech měla zježenou.
"To ticho..." "Jo, je až nepřirozené," pokračovala šeptem. "
Dnešní noc nebude klidná.
Tess pozorně poslouchala. Rozhodla se, že bude dělat jako by nic.
"Dathane?" lehla si ke chlapcovi.
"Spíš?" zašeptala.
"Ne." chlapec pootevřel jedno oko.
"Víš už jsem zapoměla svoje dětství a hodně věcí ohledně lidí. K nim mě hnal jen hlad a .."
"Hodláš mi tu vykládat jak si pochutnáváš na lidech?"zrzek zvedl obočí.
"Ne.. Jen jsem chtěla vědět o lidech něco víc.. to co jsem zapoměla." stáhla uši.
"Proč se chováš najednou tak přátelsky?" nedůvěřivě se na ní díval.
"To se nemůžu ani zeptat?" zavrčela. "Fajn když se se mnou nechceš bavit.." zvedla se a nasupeným pohledem se na něj dívala.
"Neřekl jsem, že se s tebou nechci bavit," odvětil klidně.
"Jen mě to zaskočilo. Koneckonců vy nejste lidi." Sacrifice tlumeně zavrčela, sice od nich ležela na kameni několik metrů, ale sluch měla až příliš dobrý.
Tess si lehla zpět k němu. Pokud v jejich okolí něco bylo, chtěla ,aby to vypadalo ,jako když o tom neví.
"Tak mi řekni, proč si pečete maso? Nebo proč.." ptala se na mnoho otázek a chlapec ji odpovídal.
Odpověděl jí už asi na desátou otázku a zarazil ji pohybem ruky. "Já ti odpovím, ale potom se na pár věcí zeptám i já, dobře?" Neodpověděla, jenom přikývla.
Chvíli mlčeli. Slyšeli šumění trávy a cvrkot hmyzu.
Drápy zazvonily o kámen, jak si Sacrifice jinak lehla, aby to bylo pohodlnější. Hlavu držela zvednutou. "Kdo se bude ptát teď?" byla to kupodivu ona, kdo promluvil. Rudé oči měla upřené na druhou stranu, ale šlo poznat, že poslouchá.
"Chceš se taky zapojit do naší konverzace?" překvapeně na ní pohlédl. Sacrifice stáhla uši. "Nic takového jsem neřekla, jen mi vadí to ticho." odfrkla si. "Tak se ptej."
Na pár vteřin se zrzek zamyslel, než znovu promluvil.
"Myslel jsem, že jste jenom zvířata, ačkoli dokážete racionálně myslet... Jaké to je být vlkodlakem?" První se k odpovědi odhodlala hlídačka. "Zvláštní. I my jsme kdysi byly lidé, nezapomínej. Ale už jimi nejsme. Naše smysly a pocity jsou jiné než tvoje. To ale neznamená, že ani my necítíme.. Smutek, strach.. Ale většinou je to hlad a touha po krvi," pokrčila rameny. "Naše smysly jsou ostřejší... většinou jsme samotářští. A mezi vlkodlaky, kteří zůstávají ve své podobě po celý život, je těžké najít si přátele."
Tess mlčela, a tak položil další otázku.
"Proč jste se rozhodly zůstat vlkodlakem navždy?"
"Jak víš, pokud tvého předka pokouše vlkodlak, nebo sám vlkodlakem je po svých předcích, přejde tato.. vlastnost i na jeho potomky. A oni si mohou svobodně zvolit, zda chtějí celý život žít tak, že se budou měnit jednou za měsíc, ale nebudou mít potuchy o svých činech, nebo mít svůj rozum, ale stát se krvelačnou bestií." Přes tvář jí přeběhlo něco jako posmutnělý úsměv.
"Víš, jak se lidi koukají na vlkodlaky? Proměnila jsem se v pěti letech poprvé, byla jsem vyděšená, nikdo mi o tom nepověděl. Věděla jsem jen, že moje matka každý měsíc někam mizí na jednu noc. Byla jsem malá, nevyptávala jsem se. A najednou přišla proměna. Nikdy nezapomenu na výrazy lidí ve vesnici, kteří u toho byli.
Byla jsem pro ně najednou tak jiná... zrůda, příšera. Už jsem nebyla ta dívka, se kterou se rádi bavili a která jim každé ráno po vesnici roznášela vejce nebo mléko.
Už nikdy víc. Proměnila jsem se k ránu, když už moje matka byla nazpět a alespoň zčásti měla vlastní rozum. Dívala se na mě se zhnusením, křičela na mě, co jsem to za monstrum, že ona za to nemůže, jaká jsem se narodila.. Utekla jsem a zvolila si svou cestu."
Zrzek pohlédl na Tess, i od ní čekal konečně nějaká slova.
"U mě to začalo pře deseti lety... když mi bylo šest let. Moje matka zemřela při porodu a já zůstala s otcem. Ostatní děti z vesnice mě neměly rádi. Když hrály jakoukoliv hru, mě tam nechtěly. Věděly, že moje matka byla vlkodlak, bály se mě.. nakonec mi to řekl můj otec. Na několik dní jsem utekla do lesa."odmlčela se.
"Moc si toho nepamatuji, ale vím že jednou na naši vesnici zaůtočil upír. Ovládal magii a nikdo z vesnice proti němu nebojoval. Tu noc proběhla moje první proměna." pohlédla na jizvu táhnoucí se přes záda.
"Vyvraždila jsem celou vesnici. Když jsem se dozvěděla, že upíra poslal člověk, rozhodla jsem se stát se vlkodlakem na vždy a pomstít se lidem i upírům." když dokončila svůj příběh, její pohled se zdál nepřítomný.
"Ptej se dál." vyzvala ho Sacrifice.
"Proč se tu se mnou vybavujete a nezabijete mě rovnou?"
"To je jednoduchý, potřebujeme tě."
"A potom se mě zbavíte?"
"Kdo ví, třeba si tě oblíbíme a necháme si tě jako pejska."
Dathan se zatvářil podrážděně.
Mezi stromy se mihnul stín. Tess pohlédla na Sacrifice. Ta jen nepatrně přikývla. Dathan se ptal dál.
"Myslel jsem, že vlkodlaci nesnesou konkurenci. Jak to, že vy dvě spolu vycházíte?"
Sacrifice nechla tuhle otázku Tess, zatímco se zvedla a po čtyřech se pár kroků vzdálila.
"Máme pár plánů... Návíc mě už nebavilo lovit samotnou. Alespoň si mám s kým povídat."zatvářila se spokojeně.
"Aha.." řekl zamyšleně. "Loví všichni vlkodlaci lidi?"
"Někteří se spokojí s lesní zvěří, ale někteří neukojí touhu po lidské krvi. To je asi jediné, v čem se podobáme upírům." trochu se otřásla."Máš nějakou rodinu, Dathane?"
"Mám.. Dva sourozence a otce. Malou sestřičku Lili a stejně starého bratra Toma." Najednou si na něco vzpoměl.
"Poslal jsem mu ve městě zprávu. Bude na nás čekat v dalším městě."
Tess se při vyslovení jména malé Lili trochu zarazila, ale nedala najevo nic.
"Řekl jsi mu o nás?"
"Jo, teda aspoň něco. Že jsem v zajetí dvou vlkodlačic, ale že mi nejde o krk. Pokud budu hodnej," ušklíbl se, ale bylo vidět, že si tak trochu dělá srandu. Znovu se utišili a slyšeli Sacrifice, jak obchází kolem jejich malého tábořiště v kruzích.
Znovu se kolem něco mihlo. Tess vycenila zuby.
"Chvíli to snesu, ale tohle se mi už nelíbí." zvedla se .
Viděla ve tmě, jak se Sacrifice celá napjala, svaly se jí napnuly a ona se připravila ke skoku. Odrazila se od země a vystartovala. Dathan vytřeštil oči a otevřel pusu, aby se zeptal, co se to děje.
Jak byl soustředěný na otázky, nedával na své okolí pozor. Proti stříbrnému svitu se mihly dvě siluety propletené od sebe. Sacrifice se podařilo zastavit upíra v běhu a teď mu šla po krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Děti noci?

Ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama