Děti noci - kapitola 2.

10. srpna 2013 v 16:47 | StarDreamer ,Sacrifice |  Děti Noci
Musim uznat, že píšeme rychle :3 Prosím komentujte ^^




Kapitola 2

Lovec


Opustily les a skryté pod pláštem noci zamířily podél hlasitě zurčícího potoka dolů ze stráně. Do další vesnice to bylo několik mil, což pro ně za běhu nepředstavovalo problém. Brzy měly světla domků na očích. Zastavily se v běhu. Na téhle vesnici bylo něco jinak. Sacrifice se skryla za křoví.
"Cítím vojáky. Není jich moc, alespoň to bude zajímavé."
Olízla si tesáky. A oprvadu, kolem vesnice obcházelo několik vojáků v rudém brnění. Některým se u pasu houpal meč, jiní zas drželi v ruce kopí. Ve tváři měli odhodlaný výraz, ale jejich oči nedokázaly skrýt strach.
O vlkodlacích věděli, nebylo jich zase tolik, ale pokud zaútočili, ubránit se jim bylo těžké a mnoho mužů přišlo o život. Sacrifice běžela první. "Obejdeme je, nebo to vezmem přímo?" na jejích planoucích očích šlo vidět, že ona je spíš pro druhou možnost.
"Já to radši vezmu z druhý strany."
Tess se ušklíbla. Oběhla v tichosti vesnici a čekala až Sacrifice začne s útokem. Chvíli bylo takové ticho, že šel slyšet dech vojáků. Pak se to stalo. Žádný výkřik, jen cinkání kovu o kamenné kostky. První voják byl zabit. Pěkně tiše, aby nevzbudili vesničany, na kterých si nejvíce pochutnají.
Nebylo třeba vzbudit pozornost dříve, než zaútočí na svůj pravý cíl.
Tihle vojáci byli spíš jako předkrm. Nekrmily se na nich, jen se jich zbavily. Tess slyšela kroky druhé vlkodlačice. Sama zaútočila, takhle padli všichni strážci bez vzbuzení pozornosti. Setkaly se u otevřené brány do vesnice, jež zela prázdnotou. Sacrifice měla drápy a srst zbrocené krví, trhaně se nadechovala a žilami jí koloval adrenalin.
"Docela se tě bojim."
uchehctla se Tess.
Sama byla celá od krve. Tiše se vplížili do vesnice. "Cítim malé děti." Sacrifice nasála vzduch. Zastavila se před větším hnědým domkem. "Podívej kostel!" Tess zazářily oči.
"Neni nic lepšího než vražda na svatém místě."
rudooká se odtrhla od dveří.
"Prý stříbro a svěcená voda...," zavrtěla nad tím hlavou. Stříbro jim sice bylo nepříjemné, ale žádnou velkou ochranu lidem nepředstavovalo. Ostrý dráp zaškrábal na dřevěné dveře. "Zamčeno, jako bychom měly přijít dveřmi," ušklíbla se.
Pohlédly na barevné sklo okna. Bylo to vysoko, ale jim to nedělalo žádný problém. Tess vyskočila a zachytila se na římse. "Počkej.." Sacrifice zavětřila.
"Něco mi říká že tam je lovec."
"Lovec nelovec, já chci pěkně vypasenýho mnicha."
mlaskla Tess a proskočila oknem. Roztříštěné sklo ji nijak nepoškodilo. Sacrifice zamířila za ní.
Lovec jako jeden z mála měl po výcviku a se správnými zbraněmi proti vlkodlakovi šanci. Dostaly se do nějaké menší místnosti s několika stoly, křesly a krabicemi. Zamířily ke dveřím.
Obě dvě se měly na pozoru.
Světlo měsíce sem pronikalo jen částečně, takže některé kouty místnosti byly ponořené do tmy.
"Je dole."zašeptala rudooká vlkodlačice a otevřela dveře.
Vydaly se po schodišti dolů, sem už měsíc nesvítil vůbec, a tak si musely vystačit se svým zrakem.
Došly do velké síně s několika sloupy. Bylo tam monoho lavic. Na konci místnosti se tyčila obrovská socha svatého. Obě dvě zaznamenaly nějaký pohyb. "Hra začíná." Sacrifice si prokřupla prsty.
Rozhlédly se, napjaté a připravené k útoku. Čekaly několik minut a nic se ani nepohnulo. Ony ale věděly, že je to jen zástěrka a že ve skutečnosti se jim lovec brzy ukáže. A vskutku ze tmy vystoupil muž zahalený do dlouhého tmavého pláště. Vlasy měl tmavé a zacuchané, jeho oči byly temně hnědé a na bradě mu vyrůstala bradka. Na tváři měl něco jako jizvu, nebo spíš vypálený cejch. Znak lovců.
"Umí lovci používat magii?" Tess se podívala na Sacrifice. Ta jen pokrčila rameny a upřeným pohledem rudých očí sledovala lovce.
"Tak pojďtě vy zrůdy!"
jeho hrubý hlas se nesl místností. Tess se rozšířily zorničky. Podobnou větu jí řekla její matka , když se dozvěděla o vlkodlačích genech v rodině. Vycenila zuby, srst se jí naježila, takže vypadala ještě větší, než byla. Hlasitě zařvala a vyrazila v před. Na Sacrifice se ani nepodívala.
Rudooká stáhla uši k hlavě. I ona byla kdysi člověk, než se asi v pěti letech začala krev jejích předků projevovat. Za úplňku byla neklidná a v noci nemohla spát, rychle rostla a zuby i nehty se jí zostřily.
A potom se jednou proměnila úplně. Tvorové, kteří mají vlkodlaky v rodě a nestaly se jimi pouhým kousnutím se tou jedinou proměnou stávají vlkodlaky navždy.
Lovec natáhl kuši a namířil ji na Sacrifice, ale nevystřelil. Tess přeskočila několik laviček a srazila ho k zemi. S tím zřejmě počítal. Na tváři se mu mihl lišácký úsměv. Ze stínů vyrazil další lovec.
Tentokrát mladý chlapec v černém plášti.
Vlasy měl zrzavé jako liška a oči pronikavě zelené. Z pochvy vytáhl zvláštní rudý meč. Sacrifice se připrsvila k útoku. Na chvíli zmizela ve stínech. Mladík stál klidně a naslouchal. Zdál se být dobře vyučený. Rudooká vlkodlačice s velkou zuřivostí vyrazila ze stínů.
Chlapec seobratně otočil a máchl mečem. Sacrifice však byl rychlejší. Vyhla se útoku, odrazila se ode zdi a mířila přímo na chlapce. Strhla ho k zemi a vyrazila mu z ruky rudý meč. Zřejmě nebyl zvyklý na hbité vlkodlaky. Díval se jí s klidem do očí. "Sedni poručil jí." Sacrifice se zatvářila zmateně. Tělo se jí hýbalo samo od sebe. Sedla si vedle něj a zírala na zářící přívěšek, který měl chlapec na krku. Tess stále zápasila s lovcem. "Hodná holka." řekl zrzek s výtězoslavným výrazem ve tváři.
"C-co je to?" zavrčela a sanžila se pohnout, ale marně.
Zatímco tmavovlasý muž stále zápasil s Tess, snažila se druhá vymanit z pevných neviditelných pout přívěsku.
"Kouzlo." několikrát jí obešel.
"Bude se nám hodit tati." řekl vesele.
Starší lovec však padl do bezvědomí. Tess ho nechala ležet a obrátila se na zrzavého chlapce. "Pust ji, nebo budeš litovat." zavrčela. Chlapec sebral meč a ustoupil trochu dozadu.
Nemohl hned použít moc přívěsku, navíc stvůra držela drápy u hrdla jeho otce.
Tess prolétla hlavou myšlenka. Odhodila lovce a skočila po zrzkovi.
Trvalo jí nějakou dobu, než se probojovala k chlapcovu hrdlu. Přiložila mu drápy ke krku. " Co je ten přívěšek zač?!" Držela ho pevně. Přívěšek už tolik nezářil. Vydával jen slabé červené světlo. "Je z Rubínového paláce." řekl hlapec přidušeně. " Dokáže něco víc, než jen ovládat vlkodlaky?!" drápy mu zaryla do kůže, takže mu po krku stékala krev.
"Co tě to zajímá?" snažil se Tess odkopnout.
Sacrifice se zamračila.
"Co máš v plánu Tess?" "Zavede nás na místo, kde to najdeme. S tímhle se můžem dostat daleko, aniž by nás ohrožovali jiní našeho druhu." Chytila chlapce za plášť, postavila se na dvě a zvedla ho do výšky.
Cukal se a snažil se jí dostat ze spárů, ale měl pramalou šanci.
"Zavedeš nás tam a my tě necháme být." Sacrifice ho probodávala rudýma očima. "D-dobře." zasípal. Tess ho pustila. "Bože jak školí ty dnešní lovce. Ani sranda s nima neni." povzdechla si.
Sacrifice se protáhla, až jí kosti zakřupaly. "Takže náš dnešní lov se odkládá?"
Tess přikývla. "Jak je to daleko?" otočila se na zrzka. "Hodně daleko." mnul si krk a snažil se setřít krev.
"Minimálně dva týdny cesty."
"My máme času dost. Včera jsem se dost najedla,"
hodila si kluka přes rameno.
"Jdeme, Tess?"
"Skočím si ještě pro nějakého mnicha." Podrbala se za uchem. Po chvíli zmizela na schodišti.
Sacrifice za ní jen křikla, že se uvidí za vesnicí. Podle pachu by ji měla vystopovat bez problémů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Děti noci?

Ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama