1. kapitola - Kroniky P.

8. června 2013 v 13:52 | Sebby
Moc se omlouvám ,pokud tam najdete chyby :D Velkou část jsem psala na telefonu xD




1. Kapitola

společnice



Vysoké šedivé skály sahající až nad sněhobílé mraky se tyčily nad zeleným údolím, ve kterém se tyčila malá vesnička. Avšak mraky dnes nebyly sněhobíle čisté, naopak zuřily temnotou, šlehaly z nich blesky a upouštěly velké kapky vody. Na skalním výstupku stála dívka s beranem. Černý plášť ji vlál náporem větru a sem tam z něj odlétlo pár kapek, jak už byl promočený.
"Blíží se něco strašného ... bojím se, že pán Zla zas nabírá síly a tvoří nové a nově syny Kotle..."
mladá pastýřka pohlédla na berana se zlatými rohy. Ten však jen kulil oči a bečel.
Pastýřka si povzdechla. "Jdeme zahnat ovce " otočila se a sešla do údolí, kde pobíhalo několik rozrušených ovcí. Snažila se je nahnat do ohrady, ale marně. Ovce se až moc bály zuřící bouřky.
Pastýřka pověsila promočený plášť na větev stromu stojícího nedaleko ohrady pro ovce. Když už byly ovce konečně v hloučku, blesk uhodil do stromu, který se nebezpečně nahnul. Pastýřka si toho nevšímala.
Odhrnula si hnědé mokré vlasy z čela a vedla ovce dál. Další blesk!
Do stromu se opřel vítr a vyvrátil ho ze země.
"Pozor! " někdo strhl pastýřku k zemi. Byl to pohledný černovlasí mladík. jeho oči byly stejné barvy jako pastýřčiny. Modré, plné energie.
"Příště dávej pozor. " mladík se ušklíbl a pomohl pastýřce vstát.
"Děkuju " zamumlala pastýřka a pozorně si mladíka prohlížela. Měl zvláštní brnění a meč. Obojí bylo z lehkého železa s nádhernými ornamenty. Byla to jistojistě elfská práce, ale chlapec nevypadal na elfa.
Přiklusal za ním hnědák s černou hřívou. Takové krásné majestátní zvíře musel mít jen pravý bojovník.
Nebyl však sám. Zpoza dřevěného domku vykouklo jakěsi chlupaté cosi.
"Gurgi! Kam jsi zas zmizel?! "
objevil se další chlapec na koni. Měl hnědé vlasy a lískově hnědé oči.
"Kito teď neni čas na vybavování se s vesničany. Musíme jet dál. "
kůň zařehtal s úderem dalšího blesku.
"Ale Tarane ten strom ji málem zabil! " Kito ukázal na vyvrácený strom.
"V tomhle počasí se nikam nedostanete " ozvala se dívka.
"Navíc zdejší obyvatelé nejsou moc laskaví, takže vás neubytují. "
pohrdavě si Tarana měřila pohledem Nebyla ráda, že ji Taran nazval obyčejnou vesničankou.
"Gurgi pomůže krásné dívce a krásná dívka naoplátku ubytuje mladé pány. " Gurgi natáhl k dívce chlupatou ruku.
"Dobře. " řekla prostě a sledovala Gurgiho, který se vrhl k pmvyvrácenému stromu a začal ho tahat. Strom se nepohnul ani o centimetr.
"Pozor Gurgi. " Kito vytáhl z brašny přiveněné na sedle provaz a přivázal ho ke stromu. Druhý konec přivázal na sedlo a pobýdl koně.
Taran jen nečinně přihlížel. Když byl strom odtažen, pastýřka zahnala ovce do přístřešku a zavřela dvířka.
"Ten plot budu opravovat dlouho." povzdechla si a pohlédla na rozbořený plot a na poutníky.
"Tak pojďte. " pousmála se a vybídla je. Koně nechali v přístřešku, kde bývaly krávy.
Taran, Kito a Gurgi následovali dívku do domku. Bylo v něm úžasné teplo.
"Nemáte hlad? " Pastýřka jim vzala promočené pláště a pověsila je, aby uschly.
"Ne nemá.." Taranův hlas přehlušil Gurgiho nadšený výkřik.
"Polévka! bude polévka? " radostí skákal sem a tam.
Chlapci si povzdechli.
Pastýřka se usmála.
"Když si chvilku počkáš,tak polévka bude. " podala Gurgimu něco na osušení. Chudáček chlupatý Gurgi byl mokrý, až z něj tekly potůčky vody.
"Co vás přivádí do takových zapadlých končin? Mimochodem já jsem Tara."
Podala chlapcům hrnky s horkým ovocným čajem. Ti se ani představovat nemuseli.
Tara se podívala ven z okna. Bouřka byla čím dál tim horší.
"Cestujeme za jedním králem." Kito se usadil na lavici u stolu. Prohrábl si mokré vlasy a odepnul meč.
Byl opravdu velmi pohledný, stejně jako Taran.
"Nejspíš tu budete muset přespat. "
Ozval se ženský hlas.
Ve dveřích z vedlejšího pokoje se objevila stařena.
"Nebude to staré paní vadit? " Gurgi se zachumlal do deky, kterou mu Tara podala.
Taran do něj nenápadně strčil.
Stařena se mile usmála.
"To víš že ne. " zašvitořila a zmizela ve vedlejším pokoji.
"Moje babička. " dodala Tara.
Je zdejší věštkyně, něčím se živit musí. "
Dala vařit polévku a přisedla si k nim .
"Všiml jsem si toho berana. Neni obyčejný že ne? "
Taran se napil čaje.
"Jak by mohl, když má zlaté rohy? "
Tara přistrčila k zachumlanému Gurgimu talíř se sušenkami.
"Máme ještě slepici. Ta snáší semínka, ze kterých roste zlatá léčivá rostlina. Když tu beran sní, jeho vlna má zvláštní účinky. Například když se z ní udělá plášť, chrání jeho majitele před zraněním." Kito se zamyslel.
"To není špatné. " než si stihl vzít sušenku z talířku, Gugri už ji měl v puse.
"Nenažranče." zamumlal.
Gurgimu zaskočilo. Rychle sáhl po hrníčku s čajem.
"Pán řekl Gurgimu nena .."
Taran mu zacpal pusu.
"Zkus chvíli mlčet Gurgi. "
řekl přísně.
"Donesu vám věci na převlečení. "
Tara zmizela ve vedlejším pokoji.
Když se vrátila, nesla dvě čistě bílé košile a dvoje kalhoty.
"Nic lepšího nemám. " řekla smutně.
"Hlavně že máme co na sebe, než nám tamty věci uschnou. "
Kito si je od ní s úsměvem vzal.
Dívka je nechala, ať se převlečou a dovařila polévku.
Přisedla si k nim s hrncem polévky a talířema. V pokoji na chvíli zavládlo hrobové ticho. Občas se ozvalo cinknutí ,jak lžíce narazila do talíře.
"Do jakého království míříte?" Tara prolomila ticho. Přidala Gurgimu polévku ,protože tvoreček měl už prázdný talíř.
Taran jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Do Gurgiho se vešlo ještě pár talířů polévky. Když byl plný ,rozvalil se na lavici a usnul.
Kito se podíval na Tarana. Nevěděl ,jestli to Taře může říct. V téhle době byly špehové zla všude a mohli být kdokoliv.
Taran jen přikývl a jedl dál.
"Je to království ,do kterého nikdy nevkročila lidská noha. Snad se nám ho podaří najít."
Tara mlčela. Jen se zamyšleným pohledem koukala někam do zdi za Kita.
"Hm aha.." řekla po chvíli a odložila talíř.
"Stalo se něco?" Taran si povšiml jejího posmutnělého pohledu.
"Všichni kteří se do království čarovné víly vydali se už nevrátili." za Tarou se objevila stařena. Oči se jí podivně leskly a její hlas měl tajemný tón.
"Avšak někdo je ještě může zachránit. Spasit poctivé duše a vyprostit je ze zajetí mocného kouzla." pronesla. Na její tváři se objevil úsměv. Pusa skoro bez zubů se zroutila a stařena si nandala polévku.
Když Tara viděla nechápavé výrazy chlapců, vysvětlila jim to.
"Mnoho těch co se pokoušeli najít království se nevrátilo. Většinou to byli bojovníci ,poutníci nebo mágové. Můj otec se tam také vydal a moje babička věří ,že vy jste schopní osvobodit duše ztracených a přivést je zpět k životu."
Sklidila talíře a odnesla je.
"Ale to je černá magie. Vrácení duše do těla... " Kito pohlédl na stařenu.
Ta jen pokrčila rameny.
"Vydám se s vámi! Půjdu osvobodit svého otce." Tara se s rozhodným výrazem zvedla a otevřela velkou truhlu stojící v rohu místnosti.
Vytáhla meč a oblečení.
"Ale.." Taran ji chtěl zarazit.
"Jedu ať se vám to líbí nebo ne. Nejsem neschopná ,bojovat umím ." ušklíbla se.
"Zlatíčko dnes se nikam nedostaneš." stařena ukázala křivým prstem ven.
Tara schovala věci zpět.
"Ale zítra ano...."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukra Lukra | Web | 8. června 2013 v 14:03 | Reagovat

Poznáš ságu Hry o život? Chcel si si niekedy vyskúšať, aké je to žiť v Paneme, bojovať o prežitie a proti klamstvám vlády? Navštív našu stránku. S nami sa môžeš stať vyvoleným, žiť v chudobe, no aj v bohatstve. Panem vás potrebuje!
-----------------------------
Váš tím RPG-HungerGames Faith & Lukra :)

2 Jana Jana | 8. června 2013 v 14:05 | Reagovat

Nevypadá to vůbec špatně. Těším se na pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama