Charlie a kouzelný kuličas 02

16. února 2013 v 15:39 | Sebby
Tak tu máme další kapitolu. Jak už jsem psala , přepisuji z knížky Charlie a kouzelný kuličas od Jenny Nimmové a zapracovávám do toho svojí postavu :D


Po večeři se všech třináct obdařených dětí vydalo do Královské komnaty psát úkoly.A tam vypukla velice nepříjemná hádka mezi dvěma nerozlučnými kamarády: Tankredem Torssonem a Afričanem Lysandrem. Lysandr snášel zimu hůře než ostatní , ale protože byl dobromyslný , stěžoval si přátelsky, skoro jakoby vtipkoval. Řekl Tankredovi jen: "Copak jsi provedl s počasím?"
"Tak už i ty?!" Tankred vyskočil a zadupal. "Já nedokážu měnit teplotu . Dokážu jen rozpoutávat bouře.... Myslel jsem že alespoň ty to chápeš!"
Než mohl Lysandr odpovědět , promluvil prefekt Manfred Blud.
"No tak Torssone , ber trochu ohledy na našeho afrického přítele , vždyť kvůli tobě zmrzne!"
"Kvůli mě ne!" zaječel Tankred a začal si rvát sršící vlasy.
"Vždyť si jen dělá legraci." Lysandr se snažil bouřliváka uklidnit.
"Takže ty už jsi taky na jeho straně?" okolo Tankreda se začal zvedat vítr.
"Všichni jsou na mojí straně." Manfred spokojeně zamlaskal.
Místností se prohnal závan zuřivého větru. Tankred vyrazil ze dveří a vší silou jimi bouchl o zeď.
Charlie už to nevydržel a rozběhl se za bouřlivákem.
"To jsi trochu přehnal." Prefektka z vyšších obdařených se zvedla a pohlédla na Manfreda.
Ten se jen škodolibě ušklíbl.
"Kampak ,kampak Hnáte?" Manfred sledoval chlapce svým mrazivým pohledem.
"Zapoměl jsem si penál." zalhal Charlie.
"Ty si pořád něco zapomínáš co Hnáte? " Vychrtlý zrzavý mladík zvedl hlavu.
"Pořád ne Aso." Charlie se Asy Štikouna bál. Byl to Manfredův poskok a za soumraku dokázal měnit podobu.
"Zavři za sebou dveře." znovu se obrátil k učebnicím.
Chlapec poslechl. Vyběhl ven z komnaty. Zavřel za sebou dveře a rozeběhl se za Tankredem. Poryv větru ho málem srazil k zemi , ale Charlie ho ustál. Doběhl až do dvorany , kde ho přiměl zastavit mrak světlých částeček. Začal se pomalu formovat. Charlie nepochyboval , že vidí ducha. Jenže duch to nebyl. Byl to chlapec z masa a kostí ,který vypadal jako jeho dvojník.
Po krátkém rozhovoru mezi chlapci Charlie zjistil , že to je Henry Tisovec , jeho praprastrýček. Dozvěděl se o kouzelném kuličasu , který dokáže přenášet časem a o pomstychtivém Ezechielovi , kterému je teď už přes sto let.

"Ty nadělaj bordelu." prefektka stála v Královské komnatě a vracela věci na své místo. Ze svého místa se však nehla. Přemisťovala věci pomocí mysli , stejně jako Zelda Dobinská.
"Myslím že nebude lehké Tankreda uklidnit." Ohlédla se. Manfred seděl na židli a pozoroval levitující věci.
"No a? Třeba konečně odejde z Bludovy Akademie." pokrčil rameny.
"Jeden článek je pryč." Asa se hrozivě zasmál.
Dívka pokračovala v práci. Když bylo vše na svém místě , pobrala učebnice a beze slova odešla z komnaty.
Všichni se chystali do postelí , ale v chlapecké ložnici tomu bylo jinak. Většina seděla v malém hloučku a šuškala si o novém nočním hlídači.
"Kdo je to?" Charlie se podíval na Gabriela.
"Nevím ,ale prý to není člověk." trochu se zatřásl.
"Všichni do postelí , zhasínáme!" ve dveřích se objevil vychovatelčin dlouhý nos. Praštila do vypínače a pokojem se rozlila tma. Bylo tam hrobové ticho. Všichni bedlivě poslouchali , jestli neuslyší nějaké zvuky.
Za dveřmi bylo slyšet cvakání drápů o podladua tiché vrčení.
"Je to nějaký pes." Charlie se podíval do tmy. Snažil se odhadnout , kde asi tak Gabriel je.
Gabriel už však spal. Charlie pomalu zavřel oči a snažil se usnout , jenže to se mu nedařilo. Pořád myslel na Henryho ukrytého ve věži. Zítra mu musí po obědě donést jídlo.
Chvilku po půlnoci se někdo pomalu vykradl z postele. Billy Krkavec se ocitl na temné chodbě před chlapeckou ložnicí. Vydal se k pokoji velmi starého muže. Ezechiela Bluda.
Před ním se objevily dvě zelené svítící oči. Chlapec vyvalil své rubínově červené oči a leknutím vyjekl.
"Co tu takhle pozdě pohledáváš chlapče?" v mysli se mu ozval hlas.
"Telepatie?" zašeptal. Telepatici se většinou dokázali zavrtat do myslí ostatních.
"Já.. m-mám svolení"
"Svolení? A od koho?" Někde v úrovni tlamy se zaleskly dva dlouhé bílé tesáky. Byly o několik centimetrů delší než u normální psovité šelmy a tak mu vyšnívaly z tlamy.
Srst byla skoro stejně černá jako tma, ale dalo se poznat , že je zježená.
"Od pana Ezechiela." Billy mluvil potichu , protože měl strach. Ta obrovská věc na něj mohla kdykoliv skočit a ukončit jeho život na tak ošklivém místě.
"Budiž... ale jestli lžeš Billy Krkavče , zaplatíš za to." tvor ustoupil Billymu z cesty a vydal se k chlapeckým ložnícím.

Henry Tisovec nemohl usnout. Díval se na město. Ve stěne mezi policemi bylo malé kulaté okénko.Henry byl zvědavý, jestli se svět za devadesát let nějak změnil. Svět se skutečně změnil. Nebe nad obzorem jakoby hořelo.
Z temné masy domů vystupovaly zářivé body a pod věží se hnaly dvojice jasných světélek.
"To jsou automobily." zašeptal Henry , když se dvojice světel přiblížia. "A je jich tolik..."
"Tolik." opakoval někdo jako ozvěna.
Henry si uvědomil , že ve tmě vedle něj stojí nějaký muž. Klavírní hudba, linoucí se z vedlejší místnosti utichla.
"Jste pan Poutník?" zeptal se muže.
Na jeho otázku nikdo neodpověděl.
"Já jsem Henry Tisovec." představil se Henry.
Muž stále mlčel. Bylo to jako mluvit s někým, kdo ve skutečnosti není.
"Jsem hrozně starý." řekl Henry. "Nebo bych alespoň měl být."
V dálce začaly odbíjet hodiny. Hluboké vyzvánění zvonů katedrály se rozlehlo nad městem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama